Rozhovor

Uprchlíci z Ukrajiny

V rámci projektu ZFP Pomáhá jsme ubytovali několika člennou ukrajinskou rodinu na našich ubytovacích zařízeních ZFP GROUP ve Velkých Bílovicích a Břeclavi. Abychom se o nich něco dozvěděli a poznali, jak tuto situaci vnímají přímo zasažení lidé, tak jsme se za nimi vydali a udělali s nimi rozhovor. Je nutné zmínit, že to vůbec nebyla jednoduchá diskuse, jelikož byla plná emocí a pláče. Šlo o skutečnou ukázku pocitů lidí, kteří zažívají asi nejtěžší chvíli v jejich životě. Nebylo snadné ptát se na takto citově vypjaté prožitky a vzpomínky. Považujeme za důležité vyzdvihnout, že se s námi o ně podělili, protože rozhodně nebylo snadné o nich mluvit. Moc si toho vážíme a děkujeme!

Osobní otázky

1. Odkud pocházíte vy a ostatní zde přísedící?

- Já pocházím z Charkova, ostatní jsou také odtud či také z Žitomiru.

2. Jak probíhala cesta do ČR?

- Po tom, co jsme opustili naše domovy jsme i tak ze začátku chtěli zůstat na Ukrajině, ale nebylo to dále možné, jelikož tam už nebylo kde spát, vše bylo obsazené. Rozhodli jsme se tedy odjet ze země. Cesta trvala zhruba 8. dní. Za jeden den jsme mohli ujet pouze něco kolem 150–200 km, protože byly strašné kolony a zácpy. Jeli jsme z Ternopilu vlakem do Lvova a pak dále do Užhorodu, kde jsme zůstali 24 hodin. Musím říci, že si zde všichni lidé, kteří podobně jako my takto cestovali, navzájem pomáhali a byli k sobě vstřícní. Pak jsme se dostali na hranici se Slovenskem, kde se nás ptali, kam chceme vlastně jet, ale to jsme nevěděli, řekli jsme pouze, že utíkáme před válkou, tak nás nechali na hranicích jednu noc spát a poskytli nám deky. Mezi tím nám jeden z dobrovolníků pomohl vyřídit všechny potřebné papíry, abychom mohli pokračovat dále směrem do EU. Když jsme pak tedy chtěli pokračovat, tak jsme úplnou náhodou potkali pana Roberta ze ZFP, který nám řekl, že může vzít až 9 lidí s sebou na Moravu. Po tom všem, čím jsme si prošli, nám to připadalo jako dar z nebes. Naložili nás a dovezli až na hotel ve Velkých Bílovicích, který nám poskytli manželé Poliakovi, kde nás i ubytovali. Zde jsme byli až do nedávna, teď jsme se přesunuli do jiného domu vlastněném ZFP v Břeclavi, protože nám zde také poskytli i práci.

3. Jaké máte povolání a co jste vystudoval/a?

- Jsem projektová manažerka v IT firmě, moje maminka byla doma s mojí dcerou.

Válka na Ukrajině

4. Jak vnímáte tuto situaci, která nyní vznikla na Ukrajině?

- Je to strašné, všichni jsou z toho špatní, nedá se to slovy popsat.

5. Dotklo se to přímé Vás či někoho blízkého z Vašeho okolí?

- Ano, dotklo se to úplně nás všech, celé mojí rodiny. Všichni jsme museli opustit naše domovy a utéct před válkou. Zůstali tam pouze můj bratr, který tam pomáhá, a moje sestra s 5 měsíčním dítětem.

6. Ztratili jste již někoho blízkého ve válce na Ukrajině?

- Ano, ale nechci uvádět, o koho se jedná.

7. Myslíte si, že válka bude brzy ukončená a jak si myslíte, že to celé dopadne?

- No my si myslíme, že teprve teď přijde ten nejsilnější útok, který když ale ukrajina zvládne, tak už celý konflikt bude upadat.

8. Jaký názor máte na svého prezidenta Zelenskyjho?

- Máme rádi našeho prezidenta a vážíme si ho. To co dělá, tak dělá správně, nenechá naši zemi napospas a zároveň dokáže dělat kompromisy.

9. Kdybyste měla možnost se teď potkat s prezidentem Putinem, co byste mu řekla či vzkázala?

- Já bych se s ním bavit nedokázala, asi bych ho i fyzicky napadla či něco horšího.

Pomoc Ukrajině

10. Byl/a jste už někdy dříve v České republice?

- Jsem zde poprvé a dokonce jsem i úplně prvně mimo Ukrajinu, nikdy jsme nikam necestovali.

11. Jak se Vám zatím líbí v České republice?

- Moc se nám tu líbí, Jižní Morava je hrozně hezká. Vše je tu takové čisté a barevné, na to u nás nejsme zvyklí.

12. Cítíte se u nás jako cizinec/cizinka? V jakých situacích?

- Občas máme problém se dorozumět, takže je patrné, že jsme cizinci, ale nijak špatně se tu necítíme, ba naopak.

13. Jak se k Vám zde lidé chovají, jsou přátelští nebo spíše naopak?

- Lidé jsou velmi příjemní a mají s námi trpělivost, nikdo není naštvaný, že se hůře domlouváme.

14. Co si myslíte o Češích a Moravanech?

- Jsou to většinou fajn a milí lidé.

15. Co si myslíte o pomoci, kterou výkonová Česká republika, je podle Vás dostačující?

- Myslíme, že Česká republika dělá naprosté maximum pro to, aby nám pomohla. Bylo by fajn, kdyby stejně pomáhali i ostatní země.

16. Jste spokojený/á s formou pomoci, kterou zatím zvolila EU a další západní státy či by měla být jiná?

- Do jisté míry ano, jsme rádi, že nám dodávají zbraně a využívají ekonomické sankce, ale nyní bychom potřebovali hlavně protivzdušnou obranu a letadla.

17. Přejete si tu zůstat i po ukončení válečného konfliktu?

- Ne, chtěli bychom se vrátit na Ukrajinu, ale rádi bychom se sem vraceli na návštěvu, protože se nám tu opravdu líbí, ale domov máme v našich srdcích pouze jeden.

ZFP GROUP

18. Jakým způsobem konkrétně Vám ZFP GROUP pomohla?

- Jsme moc vděční za tuto pomoc, všem kteří se na tom podíleli, manželům Poliakovým, panu Robertovi, slečně Vendy a ostatním lidem ze ZFP. Oni nás sem dovezli, dali nám jídlo, dostali jsme oblečení. Nejde slovy popsat, jak jsme vděční, protože když jsme sem přijeli, neměli jsme nic než naše šaty, které jsme měli zrovna na sobě. Kromě toho jsou naší oporou i nadále, prakticky jakýkoliv problém nám vždy pomohou vyřešit a starají se o nás.

19. Líbí se Vám na ubytování, které Vám ZFP poskytlo?

- Ano hrozně moc, naprosto to předčilo naše očekávání, je to tu krásné, opravené a cítím se tu skoro jako doma.

20. Chcete něco vzkázat lidem ze ZFP GROUP, kteří budou tento rozhovor pravděpodobně číst?

- Chtěli bychom vzkázat, že si velmi vážíme vaší pomoci a děkujeme vám všem za ni!

Těmito slovy jsme zakončili náš společný rozhovor, který se i přes negativní téma nesl ve velmi přátelském a jinak pozitivním duchu. Myslíme, že je to krásná ukázka toho, proč by si lidí měli v životě pomáhat, protože do podobné situace se jednou může dostat každý z nás.