Projekt Odvaha darovat přináší novou formu pomoci potřebným
Projekt Odvaha darovat pod křídly nadace Společně pro děti o.p.s., přináší novou formu pomoci potřebným. Zaměřuje se totiž na děti ohrožené chudobou, sociálním vyloučením či jiným handicapem a formou jednotlivých příběhů nabízí možnost dárcům podpořit jednotlivé příběhy dětí, a to přímo přes webové stránky. A právě tento projekt jsme se rozhodli v rámci vánočního večírku lektorů podpořit. Naši lektoři vybrali částku 35 tisíc korun, která putovala na kočárek pro malou Izabelku a na vybudování bezbariérové místnosti. O samotném nápadu pomáhat jsme si povídali s projektovými manažerkami Odvahy darovat Hanou Dvořákovou a Gabrielou Stránskou.
Kde vznikla myšlenka vytvořit tento projekt?
Gabriela: Na začátek je dobré říci, že jsme obě asi rok pracovaly v nadaci Společně pro děti. Lidé nás často oslovovali s tím, že by chtěli nějakým způsobem pomoci, ale nevěděli, kam tu pomoc konkrétně směřovat. Proto nás napadlo vytvořit dárcovský web, kde mohou přispívat na konkrétní příběh, konkrétnímu dítěti a docela jednoduchou formou.
Hana: Navázali jsme ještě ve Společně pro děti spolupráci i se školami, kde vznikl Projekt do škol. V rámci něj oslovujeme učitele nebo přímo ředitele, kteří přesně vědí, co se u nich děje a které děti si něco nemohou dovolit. Někteří žáci nemohli na školu v přírodě, neměli svačiny, nechodili na obědy. Ukazuje se, že tyto malé věci dělají v rozvoji dětí mnohem větší paseku, než si myslíme. Děti jsou vyčleněné z kolektivu a všichni vidí, že si nemohou dovolit oběd, lyžák či školu v přírodě. Je to opravdu velký zásah do sebevědomí dítěte.
Jak projekt Odvaha darovat funguje?
Gabriela: Jsme napojeni na různé organizace, takže spolupracujeme s charitou, SOS vesničkami, dětskými domovy a podobně. Tyto organizace nám rovnou příběhy předávají. Našim posláním je pomáhat dětem v rozvoji, a proto vybíráme s tím související činnosti a potřeby, které budou mít dlouhodobý dopad.
Hana: Odvaha darovat běží od začátku září uplynulého roku a dárci k nám zatím díkybohu přicházejí sami. Ozývají se nám například i přes sociální sítě, že se společně složili na konkrétní příběh, třeba třída sedmáků, to jsou krásné momenty. Nejlepší cestou je pro nás osobní doporučení lidí, kteří se stanou dárci a pak vidí ten reálný dopad a zpětnou vazbu v podobě obrázku či dopisu. Jsme rádi, že prostřednictvím stránek u nás mohou dárci podpořit příběhy klidně i za sto korun.
Určitě se během své práce setkáváte s novými případy. Co je tedy potřeba ještě vylepšit?
Hana: Zjistili jsme, že je problém s obědy do školek. Jsou totiž mnohem dražší, protože jsou v ceně i svačinky. Je mnoho projektů zaměřených na základní školy, ale na školky se bohužel často zapomíná a tím se vracíme opět na začátek, kdy dítě pociťuje sociální odlišnost od svých vrstevníků ještě před nástupem do školy.
Gabriela: Další vrásky nám dělají tábory pro dětské domovy, protože málokterý sponzorský dar je tak vysoký, aby mohli jet na tábor všechny děti.
Jaké máte vize do budoucna?
Hana: Jeden z plánů je nabízet konkrétní nefinanční pomoc v podobě staršího kola, sportovního vybavení, knih či reálné služby ve formě zednické práce a podobně. Nemuselo by se tedy jednat o pomoc pouze finanční, ale i materiální a prostřednictvím konkrétních činů. Tím by samozřejmě mohli pomáhat i dárci, kteří nechtějí posílat peníze, ale naopak by rádi přiložili ruku k dílu.
Gabriela: Zároveň se do budoucna chceme posouvat i mimo Olomoucký kraj, kde dosud nadace působila. K tomu nám pomáhá právě i forma webové platformy, protože se k příběhům může dostat kdokoliv z celé republiky. Potažmo i mimo ní.